Článek vyšel v listopadovém čísle časopisu Tučňák.
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vyrostly na sídlištích stavby takzvané občanské vybavenosti. Také na našem krčském sídlišti vyrostla horní a dolní samoobsluha, mototechna, zelenina a kulturně společenské centrum služeb nazývané díky barvě již od samého začátku Modrý pavilon. Sídliště se mi stále velice líbí a považuji ho za jedno z nejlepších nejen v Praze. Bohužel Modrý pavilon vykazoval od naprostého začátku stavební nedostatky, které způsobily uzavření velkého sálu pro hudební produkce a velké akce. V devadesátých letech radnice musela výrazně vyztužit stavební konstrukci. Přesto si objekt zachoval přitažlivost zejména díky službám, které na sídlišti a v okolí nebyly a nejsou jinak k dispozici. Dlouholetý nájemce, který pro městskou část zajišťoval pomocí podnájemců poměrně pestrou nabídku služeb, zemřel a provoz nabral sestupnou dráhu. Svoji činnost ukončila firma Kabát a navíc po nedohodě odešel nájemce kanceláří. Rada vypsala výběrové řízení, které nebylo na poprvé úspěšné.